Jdi na obsah Jdi na menu
 


WAYSTED

The Harsh Reality   2007

 
LIVEWIRE - 51.29
 
hard rock
 
 
Jako blesk z čistého nebe, zjevila se přede mnou zpráva,
že WAYSTED vydávají novou desku. I když tajně, kuli své
plány, odhalení se dočkali. Nejen oni, ale i fandové na
celém světě.
 Album této britské hard rockové skupiny, bylo nahráno
ve stejné sestavě, jako poslední studiové CD, které vyšlo
v roce 2004 s názvem „Back From The Dead“.
 Ian „Fin“ Muir – zpěv, Chris George – kytary, Paul
Haslin – bicí, - a samozřejmě zakládající člen skupiny UFO,
hlavní mozek WAYSTED: Pete Way – baskytara.
 A když nad produkcí alba bděl „pouze“ Fred Purser, známý
svou spoluprací např. s TYGERS OF PAN TANG, nezbývá,
něž se ponořit do nabízených tónů.
 Úvodní skladba „Propaganda“ na vás vletí jako hladová šelma
a nikoho z milovníků tohoto žánru nenechá na pochybách,
že by snad při výběru minul. První skladba se prolíná s druhou
a člověk chtě nechtě začíná větřit UFO osmdesátých let.
Tedy než Fin začne zpívat, pak jsou tady WAYSTED – v plné
síle. Chris si hraje svoje a skupina zpívá, že snad ani 21. století
nezačalo. Následuje „Rockin‘ The Cliche“, jakoby WAYSTED
vládli hard rocku. Jejich plná síla prýští z reprobeden a nutí
posluchače mládnout, sílit a možná i blbnout.
 „Keepin‘ It Sweet“, navoňaný song, který dá vyniknout všem
členům skupiny, nemůže urazit nikoho. Předznamenává svižnejší
nástup „Long Time Dead“, kde se začíná projevovat vliv UFO
čím dál víc. Následuje „Out Of Control“, kde si předehru vzal na
sebe nikdo jiný, než Pán domu. Celá skladba se odvíjí v duchu
ranných Waysted, ale není kopií, ani záplatou.
 Aby nechyběla bluesová paráda, vyrukovali WAYSTED
s „It Wasn’t Me“. Pete Way nezapoměl své kořeny.
 Následující skladba „Song For Steve“ řádně zpomalila.
A Fin, který už nekřičí, jako na prvním albu „VICES ‘83“,
se ve svém projevu čím dál víc blíží Philu Moggovi ( zpěvák
skupiny UFO ). Aby toho nebylo málo, Chris se svou kytarou
dokáže divy – raději se nebudu rozepisovat – vychutnejte si.
 Titulní „The Harsh Reality“ vrátí posluchače do prozkoumaných
zákoutí a nenechá ho na pochybách o zvoleném titulu.
 Předposlední song „Handbags & Gladrags“ původně z dílny
Roda Stewarta, rozhodně nevybočuje z konceptu celé desky.
 U poslední skladby si prostě nemůžu pomoct, ale slyším tam
Phila Mogga. Posouzení nechám na vás. Každopádně je tohle
album to nejlepší, od Vices ! (můj názor).
 Dávám plný počet a tajně si přeji, aby Pete trochu svých
nápadů, přednesl Philovi …
 
******